Vidím to jako dnes....
Vracím se po práci domů, kde na mě čeká rodina včetně mé dvouleté dcerky, která kupodivu mluví na svůj věk až překvapivě dobře, na což jsme s manželkou pochopitelně patřičně hrdí. Jenže místo obvyklého pozdravu: "Ahoj tati", mi dnes dcerka říká: Ahoj t-t-t-tati"!
Nechápu co se mohlo stát, že ze dne na den nám začala naše holčička zadrhávat?! Co se sakra stalo?! Kde jsme udělali chybu?!
Díky souhře šťastných událostí získáváme kontakt a doporučení na paní doktorku Vackovou, ke které se nám následně daří najít cestu. Ta se Haničky, (jak se dcerka jmenuje) ujímá s verdiktem, že na ní nemáme spěchat, na vadu rozhodně neupozorňovat a neopravovat jí. Prý jde vývojovou záležitost, která se časem společně s vhodnou metodikou, se kterou nám prý paní Vacková pomůže, srovná takříkajíc sama.
Dnes s odstupem zhruba půl roku jí musím dát za pravdu, neboť Hanička již zase mluví bez vady a mnohdy její slovní kadence připomíná dávkou pálící samopal vzor 58.
Proto služby a know-how paní Vackové mohu všem rodinám, které se dostanou do podobné situace jen a jen doporučit a tímto jí za skvělý přístup i pomoc ještě jednou s celou rodinou velice děkujeme.