Dechová terapie

Co nabízím

První, co mě napadne, když se řekne slovo DECH je, že mě zachránil. Před čím? Před zadýcháváním, před problémy spojenými s menopauzou, před vyčerpáním a věčným stresem. Také před pohotovostí, kde jsem už párkrát skončila se staženým hrudníkem a pocitem, že se nemohu nadechnout. Zmírnily se mi projevy astmatu a alergií. Jsem klidnější. Stále častěji se neslyším dýchat. Vyjdu kopec bez zadýchání. Dýchám pouze nosem.

Vlastně mi dech ukázal úplně jinou, novou dimenzi žití. Zdaleka nejsem s dechem tak daleko, jak bych si sama přála, ale to je právě ta cesta. Cesta, která mě učí pozornosti, jemnosti a ohleduplnosti sama k sobě. Která mě učí poznávat, jak se mé tělo má, jak je na tom má nervová soustava. Třeba když zrychleně nebo slyšitelně dýchám. Hlava říká, jsi v pohodě Helčo, ale tělo je vždy v pravdě. Když rychle dýchá, pohoda to tak úplně nebude :o).

Pro mě osobně je dech krásná cesta ke zdraví, ke vztahu sama k sobě, ke svému tělu a mysli. Už dávno znám výrok „ Jsi v hlavě“, ale dlouho mi trvalo, než jsem na sobě pocítila, že jsem „plně v těle“.  Tzn. Vnímám své tělo a jsem bez myšlenek. 

Dech tohle dokáže, krom jiných krás, a mě to moc baví.

Nejprve jsem prošla certifikovaným kurzem Buteykovy metody dýchání. 
První, co mě zarazilo, byl vědecky podložený fakt Profesora Konstantina Buteyka ve smyslu Dýchej méně a okysličuj se více. No to je tak na poklepání si na čelo…jsem si říkala. Protože většina z nás má naučeno, že čím větší dech nadechnu, tím více se okysličím. Ale to je mýtus.

No a pak, tak jako vše v mém životě, bylo nutné to vyzkoušet na sobě.

Nebylo to ze dne na den, dalo mi to práci, ale dech se mi výrazně změnil.

Od té doby jsem prošla už mnoha dalšími dechovými školami.  A učení stále pokračuje…

Mezi mé vážené učitele se řadí: Patrick Mc Keown, Dr. Richard Brown, Dr. Patricia Gelbarg, Anders Olsson, Michael Stone, Saemi Nakamura, Glen Girlando, Dr. Stephen Elliot, Dan Brule, Belisa Vranich a další.

Prvním krokem v mém případě bylo dýchat nosem a bráničně ve dne, v noci. Začala jsem bránici cvičit a lepit pusu na noc. A první výsledek se záhy dostavil, přestala jsem mít spánkovou apnoe. Od té doby nedám na lepení úst v noci dopustit.

Málokdo ví, že dlouhodobé ústní dýchání v dětství způsobuje anatomické změny v orofaciální oblasti, kvůli nimž se dechové cesty natrvalo změní – zúží. Pak už je dýchání nosem navždy obtížnější, tudíž se komplikuje cesta ke správnému okysličení tzn. ke zdraví. Kromě jiného se ústní dýchání a nesprávná poloha jazyka podílí na vzniku řečových vad, vad skusu, poruch koncentrace a spánku.

Proto je nejlepší naučit se pár triků a cvičení a funkčně dýchat již od dětství.

Mít v zásobě sadu nástrojů, které použiji, když je třeba.

Naše tělo umí dýchat správně, pamatuje si to, jen je třeba mu to připomenout.
Většina z nás dýchala bráničně a nosem cca do věku 5 let. Později vlivem přílišného sezení ve škole, vlivem stresu, nedostatku pohybu a vlivem nevhodné stravy nebo jejího nadbytku se dech změnil na mělký, tedy nedostatečný pro zásobování našich buněk kyslíkem. Při takovém dechu nastupuje brzy únava, nemoc a psychicky se cítíme bez energie a bez nálady. 

Když se naučíme správně a funkčně dýchat, budeme se cítit lépe a naše tělo se začne opět regenerovat.

Tak pojďme na to.